Byl srpek zlatý, uzounký a milý,
plul čistý ve tmě nebes nad Petřín,
snad oba vyvolal nás v stejnou chvíli,
že zjevil se mi zde tvůj drahý stín.
Tak blízko šli jsme tehdá proti sobě
a mimo sebe zas, jak velí svět,
a srpek svítil v neskonalé zdobě
jak noci čarodějný amulet.
Tys podíval se vroucně do mých očí,
čar měsíčný v nich byl i slunce moc,
viď, srdce chvěje se, když noha kročí
v tu tichou, vlídnou, dojímavou noc!
A z řeky mlhy lem se nesl bílý,
jak k rouchu temna čistý hermelín,
byl srpek zlatý, uzounký a milý,
když zmizel v šeru kdes tvůj drahý stín.