Není to vzpomínka, není to touha,
je to jen závrať a tesknota pouhá,
je to jen do srdce zapadlý žal; –
chodím a nevidím skutečnost pro sen,
který je něčíma očima zrosen,
který mé radosti – všecky mi vzal.
Nemám teď vzpomínek, nemám víc tuch,
jestli se vrátí, ví jediný Bůh,
a ten, kdo všecky mé radosti vzal;
chodím tak pomalu pod střemchou vonnou,
a ty mé myšlénky tonou a tonou, –
je to jen do srdce zapadlý žal! –