S tebou, s tebou hledím v modrou propast vod
vzduchu, zítřků. Hvězdy žhavě tančící
chaos přece zrodil. Slyšíš doprovod
moře k jejich víření? Už vlající
prapory červánků stáhla tma, a v kraje
obzoru se perleťově zatřpytila
osamělá škeble. Kéž by lodí byla
pro nás připravenou v azurové báji!
Smaragd v prstenu tvém – muška zelená –
dívá se a přemýšlí, proč z očí mých
ještě slzy padají. Ó světla vzdálená
na ostrovech našich levandulových!
Prostor závratný! A moře pohyblivé.
S tebou, s tebou v modrou propast! Zlatí ptáci
potácivě padli v stín. Tak sen se ztrácí
v bráně zhaslé duhy, a tak v zádumčivé
dálce v rudých květech v azurové báji
lodi nedočkané pyšně umírají.