Vesla se polámala
a kormidelník se nám utopil,
a plachty bouře vzala,
a kapitán se spil,
pluj, lodi naše, pluj
a moře lampiony rozsvěcuj!
V obzory rozpjaté
záhadně krásné spolu mizíme,
ó věže divně zlaté
naposled vidíme;
duj, vlídný větre, duj –
a stopy našich růží nesleduj.
Již nelze břehy potkat,
kde kvetou myrty, lůžka čekají –
a hvězdami je protkat:
cypřiše vzrůstají – –
Cíl náš je modrá sluj.
Motýle rudých sluncí, poletuj!
Vesla se polámala,
a kormidelník se nám utopil,
a plachty bouře vzala,
a kapitán se spil – –
ó zlatý kříži – stůj – –
a propast – srdce naše uchvacuj – –
Jsme jedno. Rudá luna
dívá se do tmy. Věčnost mlčení. –
Poslední pláče struna. – – –
Vše zítřek promění – – –
Jsem tvá, tak tvá, ty můj – –
ó moře, lampiony rozsvěcuj!