Ať bouří moře, bouří,
my chcem v něm jít a stát,
a nastaviti prsa
ne jednou – tisíckrát.
Co všecko bylo naše
a co nám uzmul vrah,
to žhavě vzduchem svítí,
jak slunce našich snah!
My plni vzdoru, síly
na postrach mocným všem,
tu růsti šíř a výše
nad jejich hlavy chcem.
Když mají oni právo
svou mocí utýrat,
my zase – prací ducha
a ještě výše vstát.
A padnem-li v tom boji
přec bez vítězství, v ráz,
my živnou budem půdou,
a jiní vstanou z nás.