Ach, jezy hučely a hudby šuměly a voda zpívala,
zahrada plna snův a stromů vzdálených se ke raně dívala,
a tys mi posílal srdce a duši.
Řekla jsem: Skončeno. Odlétly, zemřely v horizont daleký
závrati, touhy, sny velikých svátků už na věky, na věky.
A tys mi posílal srdce a duši.
Řekl jsi: chceš-li jít se ranou – já čekám a po tobě prahnu –
hvězdy ti s nebe jak korunu nad čelo stáhnu!
A já ti poslala srdce a duši.