Co stalo se? Spad’ řetěz s šijí,
okovy s rukou, bělmo s očí,
odvážné pěsti do vrat bijí,
a hlavy se nám vírem točí.
Brány se rázem otvírají,
vzduch ohněm volných duší šlehá,
jsme v naší zemi a jsme v ráji,
v srdcích se třese vzdor i něha.
Cos ohromného chvíle tvoří,
již otroctví a pouta není,
a všichni jako vlny moří
se dmeme vzhůru okřídleni.
Vlast svobodně si oddychuje
našimi ňadry, hrdinové
nám svítí z dálek, prapor duje,
a vše je nové, nové, nové.
Hle, výkřik, píseň, slza, věta,
sopečné výhně ratolesti,
jsme těžištěm v tu chvíli světa,
chcem’ zeměkouli v dlaních nésti!
Duch, spravedlnost, láska, krása
se v opojení s námi řítí
v hodinu, jejíž úder jásá:
teď budem’ žíti, žíti, žíti!