Vestálko moje,
světice má bílá,
ve jménu ctnosti
jste mne otrávila.
Vestálko moje,
světice má bílá,
morálky jménem
jste mne zahubila.
Krev moje teče
a krev má mne dusí.
Je láska boj – a
jeden padnout musí.
Zachránila jste
jméno čestné ženy.
Já na bojišti
zůstal přemožený.
Bezectná žena,
v světě by se řeklo.
Pámbíček, hehe,
připravil by peklo.
Zachránila jste
jméno svého domu.
Přijměte, madame,
moji kletbu k tomu.
Ach, je to hořké.
Hrdlo to stiská.
Je žena slabá
a je žena nízká.
Tak. A teď můžem
konstatovat suše:
Je žena malá.
Nemá žena duše.
Na oči padá
mlha jakás bílá.
Hlava mi třeští,
opouští mne síla – –
Má vražednice bílá, bílá, bílá...!