To bude snivá jarní noc, jež tiše dýchne
nám v okno vůni porozvitých poupat.
A v houští zahrady až ptačí píseň ztichne,
tvůj prs mou hlavu do snů bude houpat.
A šeptat budu ti, jak marně v teskných chvílích
já líbat toužil atlas lící smavých
a filigránskou jemnost ruček tvojich bílých
a plakat smutek svůj do vlasů tvojich plavých –
Mé tělo prošlehne pak hrozná vášeň divá
i zorničky tvé velké, rozšířené
i sladké údy tvé – – –
A mine noc ta snivá
a na loži nás najdou udušené
polibky...