A za mnou zmizí vše, jak dým z mé cigaretty –
to měkké kouzlo pastelových čar,
v nichž nad Seinou se klenou mostů silhouetty,
když probouzí se z lože jemně šedých par;
tam nedolétne v dál ten život rozkypěný
a nervosní ten chvat, v nějž jsem se noříval,
ni chansonierů zpěv, ni frivolní smích ženy,
ni boulevardů ruch, ni ticho kathedral –
Oh, ty to netušíš, ty drahá duše v dáli,
jak rád už opustím tu krásu kamennou,
ty hrdé paláce, ty stmělé kathedrály
pro jedno objetí tvých nahých ramenou...