Mdlá světla plynová do mlhy prosakují,
do noci podzimní jen harmonika vříská.
Je mrtvo v ulicích. Je ubíjivé ticho
a smutno k zalknutí. A skoro se ti stýská...
Je u nás k zalknutí v tom tichu ustrašeném.
Nám scherzo vypadlo sonaty živobytí.
Akordy smíchu v mlhách zadušeny.
My slunce neznáme a nevíme, že svítí.
A do pláče až je ti po životě teskno,
po jeho jásání a hýření a shonu.
A touha šílená se v tobě náhle zvedne:
zřít v mlhách obří silhouettu Pantheonu...