V májový den, kdy květů sníh
se sype v trávu po stráních,
kdy v sadě rozpukává bez,
jsi bleskem sražen k zemi kles.
Tak čistá jako květů sníh,
jak tíkot ptáčka ve větvích
tvá píseň byla, jara sen
v ní zpíval, jásal také sten.
Šels beze slova, jaks to řek.
Se štítem pad jsi, muž a rek,
žel, dřív než úděl dovršen,
v májový den, v májový den.
Byl básník a byl bojovník,
chiméry věčné milovník,
a za národa bil se čest.
Byl moudrý. Krásný. Mrtev jest.