Ta tvrdá slova nelítostná
a těžká jako kameny!
Já cítil, že je konec všemu
a celý život zmařený.
Pak zděšení v tvých velkých očích
a prosby se rtů vanuly
a lítost, úzkost zoufanlivá...
Z mých očí slzy kanuly
a nedoved’ jsem odpovědět,
ni bolestí když opilá
a smutkem drahá tvoje hlava
se na má prsa sklonila,
a ani bolest, ani lítost
já necítil, ba ani hněv:
jen sladko v ústech, jakby měla
z nich vyřinout se proudem krev...