Ten bronzový had,
jenž úlisně se vinul
kol tvého ramene z mramoru,
mne uštknul...
Smrtelný jed
erotického šílenství
tělem mým zmítá
a já se svíjím
u nohou tvých,
ty nádherná
má Foiničanko...
Ty dravče spící,
tygřice unavená
afrických pouští,
Gall rozmařilý
hle, já tě dráždím:
Sevři mne,
stiskni,
kosti mi rozdrť,
duši mou sežehni
žárem svých retů,
ať hlava má horečná
se tiše skloní,
bledá a zmírající
na tvoje prsy,
a tam, má Salammbô,
ať vykrvácím...