Čtrnáct dní jsem ji ubíjel v sobě.
Čtrnáct dní ledaco přehlušil,
Patnáctý den se utrhly zvony –
vstala – já ničeho netušil.
To v pusté noci temnem jsem bloudil,
nad řekou schýlil se trošičku,
nad černou vodou naklonil hlavu...
kdos měkce zavolal: Jeníčku...!
Dvé bílých rukou mi hladilo vlasy,
žhavé rty ulpěly na čele.
Slaboch, já bídně odhodil zbraně,
poddal se zbaběle, zbaběle.