A jak jdu lesem, čekám, že
najednou zleva či zprava
ze smrčí hlava se vynoří
bělostná, kučeravá,
že půjdeš drobným krůčkem svým
pěšinou prostřed lesa,
tím drobným krůčkem tanečním,
pompadurek si nesa,
maminčin černý pompadur
na houby jako sáček,
pozorně hledě do mechu,
kde jaký křemeňáček,
veselý, svěží, ruměnný
a čilý jako rybka,
hledaje mezi kořeny
a v trávě pod smrčkem hříbka.