Kdož ví...? Snad jste jen nevědomky mstila
– jak komický a bizarrní to nápad! –
ty všecky ženy, jež jsem zradil v žití,
jichž slzy nemoh’ jsem či nechtěl chápat,
ty všecky ženy, které vstříc mi nesly
svých důvěřivých duší mládí smavé,
jich sklamání a nekonečnou hořkost
a pohledy jich smutné, vyčítavé,
bezesné noci v pláči beznadějném,
krev prolitou a probuzené vášně,
čest ztracenou a zradu, lež a výsměch –
to všecko, všecko pomstila jste strašně...