A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou.
Jdu za Tebou, za Tebou,
v své extatické touze,
s čelem rozžhaveným,
s rukama rozpjatýma
po bělostných cípech Tvého vlajícího pláště,
s očima upřenýma v temno,
kde mizíš, kam unikáš,
fantóme světlý,
fantóme nádherný nejsvětější Krásy!
Jdu za Tebou...
A půjdu.
Celý svůj život,
po skalách a propastech,
v oblačných výších ledovců,
v špinavých bahnech velkoměst
a v bouřných pustinách neznámých moří...
Vím. Budeš unikat. Prchat mi budeš.
Ale já půjdu.
Za Tebou půjdu,
za Tebou poletím v prázdnotu kosmu,
za Tebou poletím od hvězdy k hvězdě,
na rtech tu hromovou píseň své vášnivé lásky k Tobě!
A já Tě dostihnu,
k sobě Tě strhnu
a polibek žhavý rtů hříšných a smrtelných
já vtisknu v čela Tvého bělost nesmrtelnou!
A přece-li ochabne síla mých paží
a já budu padat,
s pláčem a zoufáním řítit se do hlubin,
Tvé zázračně bílé nohy
obejmu v křečích,
a s mrtvolou bledou
a zkrvácenou
milence šíleného
ty poletíš dále v prázdnotu kosmu...
A siné a rudé pochodně blesků nám na cestu svítit budou. –