Já vlasy dal si ostříhat
– už popel není v modě –
ctím lidský a ctím božský řád
a žiji s každým v shodě.
Já nechal nočních toulek svých,
nedráždím policii.
Pět piji denně plzeňských
a bohabojně žiji.
Já všech svých pletek zanechal,
jak dobrý mrav to velí,
a dokonce se vyrovnal
se svými věřiteli.
Mé staré verše nemravné,
dík bohu, vyprodány...
Teď sotva už mne napadne
mít literární plány.
Jsem suchý patron zdvořilý,
včas galantní mám frázi.
Cynický úsměv zlotřilý
se rtů mých neodchází.
Jsem roztomilý cabotin,
jenž časem potlesk klidí.
A zoufalý můj pláč a sten –
ten nikdo neuvidí...