Jsem suchý patron zdvořilý,
v čas galantní mám frási,
cynický úsměv zlotřilý
se rtů mých neodchází.
Anekdot laxních kluzký spád
mám pohotově vždycky,
znám diskretně se usmívat
a mluvit ironicky.
Když žádá toho společnost,
já hovor vedu mělký,
galantní časem svedu toast
na zdraví hostitelky.
Já divadelní klípky znám
a nic mne tajno není,
a pro poměry našich dam
mám ctnostné rozhořčení.
Jsem garçon značně vyžilý.
Už neláká mne žena,
a rád, až den se nachýlí,
dám za stotisíc věna,
ba i za skrovnou apanáž
svou svobodu a jméno.
Snad zdá se, že to renommage –
budiž mi odpuštěno...