A tak čekal Hanuš milý.
Pokojíček jeho bílý
příjemný byl. Byl tam rád.
Z okna viděl Vyšehrad.
Sestra Lída, sestra Fili
ochotné a vlídné byly,
každé ráno Jarmila
pokojíček umyla.
Dávali mu mléko, šunku,
nebránili v dobrém truňku:
neb když ptáčka lapají,
pěkně jemu zpívají.
Aby pak to bylo jisté,
přišli na to internisté
Pelnář, Weber, Syllaba,
vědy Zlatá Palaba.
Aby pacienta zmátli,
klepali do něj jak datli,
zda se něco šustne v něm,
svítili si Röntgenem.
Tak zkoumali Hanumana,
srdce, plíce, Wassermanna,
radili se, radili,
nebožáka zradili.
Řekli: „Zdráv je jako ryba.
Vydrží to: žádná chyba.
Plíce měchy, srdce spěž.
Přecechtěle, jenom řež!“
Chceš-li míti modrá záda,
zavolej si kamaráda.
Právem mohl básník psát:
„Kamarád je kamarád“.