U Kutvirtů na klinice
starý pán tam mírně sice
vládne, za to druhý šef
řádívá tam jako lev.
Jak v přízemí rozkřikne se,
celá klinika se třese:
každá sestra, asistent
zbledne jako pergament.
Podle Výmolovy rady
ocitl se Hanuš tady.
Netuše svých malérů
vlezl na tu galéru.
Profesor ho přijal vlídně.
Podíval se, potom klidně
modré oči k němu zved’:
„Operovat, a to hned!
Tohle nejsou láry fáry,
to jsou neřád novotvary:
hned je trochu vyštípám,
zatím pokoj schystat dám.“
Hanušovy zbledly rysy:
„– Snad bych mohl dojíti si
– jsem tak trochu na ruby –
pro kartáček na zuby?“
„Pro mne, za mne,“ řekl prudce
– „ale já si myju ruce.
Je-li libo, jděte jen,
do čtyř jste snad zadušen.“