Tři věci jsou, jež sklíčenou hruď moji
tak divným, blahým naplňují citem,
že s chvěním vznáším zraky k lásky zdroji
a toužím v kraje dálné nad blankytem.
Tři věci jsou, jež útrobu mou plní
tou svatou láskou k člověčenstva blahu,
že při vzpomínce ňadra má se vlní
a duch můj práhne spásy hlásat dráhu.
Tři věci jsou – ó chcete znáti je
ty skvosty Pánem rozsévané v světě? –
Toť víra, láska, blahá naděje!
Hle, růže to, jež kvetou v zimě, v letě!
O kéž by každá, každá zahrádka
z těch růží něžná měla poupátka!