V davu litých katů na vrch Kalvarie
Kristus kráčí,
za ním bez oddechu panenská Marie
v hořkém pláči.
A když božská Máti hlavu k zemi kloní,
slzy vidí,
jež synáček milý pro velikou roní
hříšnost lidí.
Slzy matky, syna, láska neskončená
pojí k sobě,
z nich vrch pustý rodí kvítka zrůměněná
v krátké době.
Útlé dítko trhá kvítka podle cesty
pro očičky;
v prostinké je mluvě zbožné dle pověsti
zve slzičky.