Ba mnohou slzu oči
v životě vypláčí,
nežli je anděl míru
na věky zatlačí.
Jedva že člověk na svět
učiní první krok,
již jako za průvodce
přináší slzí tok.
Když pak co statný jinoch
odchází do světa,
tu líce jeho svěží
slzami poseta.
Po čase když se vrátí
do drahé otčiny,
zas řinou rosné perly
na ňadra matčiny.
Nejedna se zatřpytí
i v oku děvčeti,
když po letech zas klesne
milenci v objetí.
A když pak v slibu věrni
přikročí k oltáři,
proud blahých slzí kane
snoubencům po tváři.
Ty provází je dále
na dráze života,
až v bouřném vlnobití
loď žití troskotá!
Tu ještě jedna vroucí
slza se vyřine,
hasnoucí oko čeká,
až anděl pokyne.