Do světa jsem vkročil mladík s čelem smělým
a že jsem ho poznal, trpce dosud želím.
Přátele jsem hledal s trochu upřímností,
žel, že takých málo, málo věk náš hostí.
Milenky jsem toužil vábném po pohledu,
však to oko lásky zřídlo krylo jedu.
K bratru přitulit se bylo vroucím přáním,
běda, že jsem brzy splakal nad sklamáním.
Sestru jar šestnácte měl jsem společnici,
ji dnem nocí střežil jako zřítelnici.
Leč i sestra zrádně chovala se ke mně,
dnes děkuji nebi, že ji kryje země.
Ba že více klamů, mrzkostí v tom světě,
nežli pravé lásky, upřímnosti květe.