Útlý jinoch klečí na oltáři,
Polonahý, svázané má ruce,
tak jak odsouzenec k trapné muce –
oko mladce lásky ohněm září.
Vedle stařec s věrou v mužné tváři
ostrou ocel třímá v pevné ruce,
a ač srdce jeho bouří prudce,
rozkaz splnit ruka již se tváří.
Když však vznese zraky snivé vzhůru,
zraky plné tiché poslušnosti,
slova slyší posla s nebes kůru:
„Zadrž, zadrž – zkušena již dosti
láska, oddanosť tvá, milý synu!
Zlíbilo se v tobě Hospodinu.“