Noc temná je a oblohu mrak kryje noci černější a vítr jako do stohu si shání stále děsnější.
U Sukott vojsko táborem se rozložilo; k spánku již vše ulehlo a hovorem se nebaví. Jeť k ránu blíž.
I ohně shasly; jiskřička jen časem kmitla nahoru, jak mrakem třpytne hvězdička – v tom vůdce vyšel z táboru.
Vždyť míjí víčka jeho sen a krutý srdce svírá bol. „Kdy válku skončím...?“ žalný stén se z prsou dere, zmírá v pol.
A kroky k břehům Jordánu již vůdce v spěchu zaměřil, chtě vyzkoumat, jak po ránu by na odpůrce udeřil.
Proč rytíř v dálnou zemi spěl? – Co nutkalo jej v cizinu? – Hřích velký na duši mu lpěl – „Hrob Kristův snímá vši vinu“.
Té řeči slýchal v domově a proto spěchal v svatou zem, by shladil přečin na rově, jímž Kristus spásu získal všem.
V kraj cizí s vojskem velikým šel válčit proti nevěrcům, vzdor strastem, bídám všelikým zem doufal odnít vetřelcům.
Však rok a den již vedl boj a pánem země dosud vrah, jenž potírá každičký voj, kříž hanobí i chrámu prah.
„Proč v každé půtce neštěstí nás stíhá? –“ vůdce hovoří. „Dej, Pane, zbraním vítězství, jež zpupné vrahy pokoří!“
„Vám vítězství? – Vy svatou zem že chcete vrahům vyrvati? – Toť dílo zbožných odkazem, vás tíží hřích, jste proklati.
Svůj hřích jste dosud nesmyli ni ty ni mužstvo pokáním; že slepě vše jste vraždili, to dařit má Pán žehnáním? –“
Týž hlas jak s nebes výšiny, zdá vůdci se, že přichází, jej v středu noční tišiny blesk, rachot hromu provází.
„Jen kdo očistou pokání jest smyt, ať v boj se odváží!“ V dál rozléhá se po pláni a kroky chodce zaráží.
A vůdce hlavu uklání, vzdech bolný z prsou vyráží: „Jen kdo očistou pokání jest smyt, ať v boj se odváží!“
Když hory nachem zahrály, hnul tábor k vrchu Karmeli, zpěv odrážel se o skály, jejž voje vážně zapěli.
Tam mužstvo srdcem skroušeným se sebe svrhlo hříchů tíž; pak šiky krokem zrychleným šly do boje za svatý kříž.
A od té chvíle každý voj vždy dobyl skvěle vítězství; než měsíc minul, skončen boj a země prosta neřestí.
Hrob Boží, chrám zas ve slávě se pozaskvěl, však sveřepých těch Saracenů krvavě byl Pánem ztrestán zpupný pych.
Cookies on Poetry Cove