Slýchával jsem od tatíčka:
„Dítko když se narodí,
Bůh mu pošle andělíčka,
jenž ho na svět provodí;
věrně pak s ním kráčí všady,
zlobě přístup zabrání,
i nepřátel před ouklady
útlé robě ochrání.
Dítko ale v každé chvíli
musí hříchu výhost dát,
prospívati mravy, pílí,
přikázání Božích dbát.
Když se zapomene časem,
duši k zlému přichýlí,
strážný anděl žálným hlasem
nad dítětem zakvílí.
V mžik od něho stráž odvrací
i když hrozí ourazy,
zvolna v oblacích se ztrácí
a do nebe odchází.
U dítka, jež bez nucení,
poslouchá, se modlívá,
anděl strážný v potěšení,
dnem a nocí prodlívá.“
Bys nade mnou v každé době
bděl, o strážný andělíčku,
na kolenou budu k tobě
denně říkat modlitbičku.
Před hříchem, byť krásnou vnadu
měl, chci prchat jak před zmijí;
tvoji každou zlatou radu
v srdce hluboko si vryji.