Kdyby člověk při všem činu
Zjevným krokem směl se bráti,
Povždy světla, nikdy stínu
Na svých cestách sobě přáti;
Kdyby, čeho srdce plné,
Zjevně mohlo tomu pláti,
A čím zhrdá, čemu klne,
Zjevně smělo světu znáti:
Snad by po milostném zjevu
Ráje nikdy netoužilo,
Snad by v zbožném, tichém zpěvu
Sbory nebes převýšilo.