Zas orel bujný třepetá
divoce perutěmi
a plní silou, životem
mé duše prostor němý;
ten do mých zasmušilých snů
přináší blesknou svíci,
udatně s prachem hrobovým
a s mdlobou zápasící.
A pak mne nese vírem zas
do nedohledné výše,
kde v sídle bouří bouře syn
jen pohodlně dýše.
Tak země skvosty, zisk a žel
se rozplývají, ztrácí,
an náhle světem ospalým
duch mocný zaburácí.