Zastyďte v duše hloubi se,
mrzké chameleóny,
jimž neodňaly poklidu
národa hrozné stony.
Kdy sil nebylo, naděje,
jste tloustli, v před se drali
a przníce prorokův hrob
jste naše děje rvali.
A nyní, kde duch svobodný
vítězně světem letí,
vy hřích svůj zvete zásluhou,
nás chcete vést jak děti?
Vám národ můž’ jen odpustit,
až k světlu se vyšine,
až egyptského zajetí
památka s vámi zhyne!