Unaven marným myslením
pozvedám kalné zraky
a hledám roje věčných hvězd
za příšernými mraky.
Unaven klamy života,
o němž tak rád jsem bájil,
bych v nebes jasných vyšinách
zas rád svou duši zmájil.
Tam tuším zdroje posvátné,
v nichž kypí věčné síly,
v nichž utuží se ducha směr
i k vzdálenému cíli.
Tam vítám ideály své,
ze světa vypuzené
a nad neklidným životem
se duha smíru klene.