Šumavo věrná, mnohý den
tě vítal hlukem boje
a stromy tiše pily krev
co nové síly zdroje.
A tak z tvých borů vane zpěv,
jenž vítal slavné předky,
tvé skály posud k nebi ční
co dávné slávy svědky.
Tvé staré srdce doposuď
jen bujný život vnímá,
má posud dechy květinné
a posud strašně hřímá.
Co v tobě někdy zhynulo,
jen nových věků zárod,
jen nový stupeň života,
pověz – a náš národ?