Proud dějů tragikomický
vždy zas mne uchvacuje,
an nejbujnějším rozmarem
a krví překypuje.
On původními obraty
oplývá v hnutí, v řeči,
on píše věčné zákony,
však nejraději meči.
On ani vlasu nezkřiví
těm, kteří jemu klnou,
a za trest jen je přinutí,
by pluli s jeho vlnou.
I v boji bloudí na rtech mu
vždy úsměv ironický,
on o svých činech nemluví –
a vítězí přec vždycky.