Pozemské štěstí, vnadidlo
to duší zištných, malých,
nabízí vždy jen květy nám,
však málo plodů zralých.
Květ jeho zlatem vroubený,
démanty posázený,
nám dává místo koruny
jen hračku prostou ceny.
Květ jeho jako příšera
před světlem neobstojí,
na nezávislosť vznešenou
útoky marné strojí,
a mnohý neprodajný duch
jej s úsměvem zamítá
a za životem bouřlivým
radostnou věčnosť vítá.