Perutí zpěvu putuji
z neblahé pozemskosti
tam k pánu hvězd a smíření,
v kraj věčné blaženosti.
Vždy výše mračny pronikám,
vždy víc se duch zplamení,
až dospěje k té výšině,
o níž nám zprávy není.
Tam čtu, že věčné lásky proud
ty jízvy hříchů zhojí,
že každý bludný paprslek
se vrátí k svému zdroji.
Tam čerpám z věčných divů knih
cit svatý, plápol smělý,
jež světlem, silou dostačí
pro hrůzy život celý.