O věčná, svatá přírodo,
kde jsou tvé mocné síly,
že člověk, největší tvůj syn,
vždy víc se k pádu chýlí?
Což platen pokrok mámivý
v bohatství, v blahobytu,
když víc a víc se tratí nám
poklady čistých citů?
Což platen dějů kvapný proud,
když nedotkne se hloubi,
když pohltiv vší šlechetnosť
jen chátru s chátrou snoubí?
Kde prospěch v tom, že lidstvo teď
se dere věčným bojem
an zisk jen platí; pravda však
a ctnosť je pouhý pojem?