O v skrytých dílnách příroda
své velké divy kuje
a z různých živlů člověku
pohádky věčné snuje.
Tam nedosáhne matná zář,
již rozumem my zveme,
ty říše mluví Bohu jen
a nám jsou věčně němé.
K nim mnohý věštec putoval,
zbrojený pravdou věčnou,
a žádný přece nenašel
tam záři dostatečnou;
a mnohý v srdci přírody
zřel její pravé síly,
leč když se vrací k životu,
tu procitne – tu šílí.