O štěstí, štěstí! balsam to,
jejž Bůh v svém slitování
dal nebohému poutníku,
jejž břímě těla sklání.
O štěstí, štěstí! zlý to jed,
jenž pokrok ducha staví
a jeho jaré myšlenky,
svěžesti, síly zbaví.
Duch dějin, pravdy hlasatel,
nás proto zkázou vleče
a místo kytic lahodných
nám v ruce tiskne meče.
Duch dějin v velké lásce své
nad námi rozlil hoře
tak strašlivé, tak plné sil,
jak pobouřené moře.