O matko svatá, přírodo,
když zkáza k nám se chýlí,
vždy zase hledám v srdci tvém
tajemné, nové síly.
Vždy slouchám svaté tišině,
zda bujné zašumění
korouhví nové oslavy
jí brzo nepromění.
A zas se vodopádů ptám,
zda jejich hromné lkání
nám neohlásí brzo již
žádoucí z mrtvých vstání.
Leč tvoje hlasy nesou mi
vždy jenom věsty známé,
že pouze vlastní silou proud
i lid svá pouta láme.