O kéž dovedu zkrotit již
své tužby nedočkavé,
jež hltají mé síly zdroj
jak tygrů hlody dravé;
kéž jsem již věčných bojů prost
s proroky falešnými,
jež lákají nás k propasti
za sny pozlacenými;
kéž mohu hromem do světa
nevděčnou pravdu nesti:
Jen vlastní silou roste strom
a klene ratolesti.
Jen vlastní silou národy
si spásu dobývají,
a kdyby té již neměli –
nechť tiše umírají!