Nepěji, leč co čistý cit
mi světu hlásat velí,
čím srdce tajné hlubiny
se mocně rozechvěly.
Na horách slouchám, v lesinách
hlaholům přirození,
těm vlnám, v nichž se tolik sil
domáhá působení.
Ozbrojen pravdy pochodní
do života se vracím
a smělou rukou přeludy
do nicoty zpět kácím.
A byl bych zcela spokojen,
by prosté moje pění
jen stupněm bylo pokroku,
jímž národ v moc se změní.