Nad krajinou leží
tichý, mužný smutek,
jehož roucho strhne
jenom velký skutek.
V stromu větvích hrají
větry neuchylné,
věčně ve svém díle,
v díle zkázy pilné.
A ku zemi shlíží
mraků roje lačné,
kdy se nový zápas
o věc starou začne.
Ale kraj je tichý,
jenom svadlé klásky
tu a tam se chvějí
jako odkaz lásky – –