Nad krajem tiše pluje smrť,
na nebi hvězdy září
a spásu světa hledají
pokorně v boží tváři.
A kolik na nebi těch hvězd,
na zemi tolik duší
se v boji s těla potřebou
vždy lopotí a kruší.
Jim času proudy hladové
jen žaly v srdci dují
a jimi hrdé myšlenky
ukrutně usmrcují.
Jen někdy vězňů nebohých
sen krásný kouzlem zmájí
a touží po svobodě pak,
po ztraceném svém ráji.