Má matka měla růženec,
já často s ním si hrával
a v potěšení nevinném
modlitby přeříkával.
A posud slyším matky hlas:
„Za hrou se pravda skrývá
a neouhledným obrazem
duch rád se přiodívá.
To každé zrnko znamená
část pravdy věčné, svaté,
a právě proto člověkem
snad nikdy nepojaté.“ –
Já dlouho na to nevzpomněl,
leč nyní v kalném čase,
zas sbírám pravdy stíhané
a zrno k zrnu zase.