Kdo světem štván jak vichřice
jen v činu odpočívá,
jen v rozkaceném zápasu
o slastech míru snívá;
kdo božským dechem proniknut
výroky jeho koná:
jak orel v zdravé výši dlí,
an v údolí lid stoná.
Nad ním tak blízko, vesele
oslavy hvězdy svítí,
že mohou věčnou samotu
mu snadno nahraditi.
On může svět si podrobit
a nové říše vzklenout,
jen že též srdce k lásce má,
to – musí zapomenout.