Jsme posud, posud bohati!
Myšlenky nám se rodí,
a přece jednou příšerný
šat nevolnosti shodí.
Náš zpěv, ten dávných bojů rek,
hned lahodí, hned hřímá,
a v lůně země mateřské
nám mnoho mečů dřímá.
A stříbro snahy šlechetné
a zlato čistých citů
nám přece jednou dobude
ždaného blahobytu.
Soud Boží svět i národy
tajemně doprovází,
svět v prudkých křečích hyne teď
a nám – nám slunce vzchází!