Již začínají tišit se
mé duše kvapné vlny,
jež pohltily mladosti
sen krásný, neúplný.
Dřív chtěl jsem život probouřit,
jen jak bych líbal děvu,
a teď si razím cestu jím
bez lásky, prost však hněvu.
Dřív máchal jsem jen do vzduchu
a vraha ťal jsem maně,
teď život mne však vyučil
a sám mně skoval zbraně.
Teď kráčím klidně soumrakem,
ať noci vstříc neb ránu,
a ziskem, zradou zhrdaje
se kloním jenom Pánu.