Již svatá lidská důstojnosť
neznáma lidem – nuže,
což divu, že nám přísluší
jen jmeno ještě z muže?
Či může ten, kdo k bublinám
jen touží na své pouti,
jen bludným světlům koří se,
též mužem, rekem slouti?
O, jen se točte do syta,
ba můžete se smáti!
svět též se náhle zatočí
a vás – vás nechá státi.
Vás pomine, vás odhodí,
až k dílu stoupí, sláva,
a k chudým půjde, bída jen
jí reky vychovává.